Študákov je tu pro všechny, bez rozdílu věku. Protože studium není jen záležitostí mládí a školní docházky. Učíme se celý život. A studium není (nebo by nemělo být) jen nudnou nekonečnou cestou s nosem věčně zanořeným v učebnicích, ale mělo by občas nabídnout i zábavnější formu učení.
Účelem tohoto webu bylo a vždy bude přístup ke vzdělávacím a naučným videím na různá témata. Snad mi ale dovolíte, abych si zde vyčlenila i kousek pro své další záliby, a čas od času vám je předkládala na talíř. Vlastně zatím jen jednu – a tou je má vášeň pro četbu. Protože nejen skripta a odborné knihy nás mohou něčemu naučit.
Možná nepřečtu desítky knih ročně, ale to ani není mým cílem. Každá dobrá kniha je pro mě jako kousek dortu pro labužníka. Vychutnávám si je a hltám zároveň. Je to pro mě únik z šediny města do světů, o kterých se mi ani nesnilo, do životů, které můžu obdivovat nebo jimi opovrhovat, do zážitků, po kterých můžu toužit nebo děkovat bohu, že mě nikdy nepotkaly. Každá věta přede mnou maluje obrazy míst, která už dnes nejsou jako dřív, nebo ještě ani neexistovala, popřípadě mohou existovat právě jenom v našich představách.
Miluju cesty do minulosti na místa, ze kterých mi běhá mráz po zádech, přihlížím bezpráví, mocichtivosti a krutosti s tichým odevzdaným vztekem bezmocného pozorovatele, a jsem o to vděčnější za návrat do jakés-takés civilizované reality. Středověk – doba temna, která mě fascinuje a děsí zároveň, je bezesporu mým nejoblíbenějším dějištěm knižních příběhů. Dějepis podle mého gusta.
Vedle historické fikce je mým oblíbeným žánrem fantasy. Pán prstenů, Harry Potter, Letopisy Narnie, Hraničářův učeň, Eragon…mám pokračovat? Který fantasy milovník by tyto klenoty neznal? I já propadla jejich kouzlu a přitažlivé nepředvídatelnosti a přidrzlé suverénnosti, se kterou boří mantinely všední reálnosti.
Nejkrásnější dárek je pro mě kniha. Strávit třeba celý víkend sama jen s knihou pro mě není vůbec nudná záležitost. Abych řekla pravdu, raději strávím sobotu s knihou, než v dějišti bujaré párty někde na diskotéce. Vždyť knihy jsou tak báječným společníkem! Přála bych každému zažít ten požitek z hltání každého slova napínavého příběhu, když ztratíte pojem o čase a nedokážete se odtrhnou, byť máte spoustu povinností. Ty okamžiky, kdy čtete obyčejná slova, ale před očima vidíte honosné stavby, rozlehlá údolí, bitvy, města a celé civilizace, jsou jako kouzlo.
Blog ARGONATH, moje brána do světa fantazie knih, tedy bude zatím obsahovat mé recenze na některé knihy, které jsem četla, a budu moc ráda, pokud se najde pár spřízněných duší knihomolů jako jsem já, kteří se budou chtít podělit o své čtenářské zážitky a o štěstí, které nám knihy přinášejí.
Hodnocení knih
Ještě přidávám menší vysvětlení, jak hodnotím knihy – používám standardních pět hvězd dle následujícího systému:
5 hvězd: Dokonalost. Nemám, co bych vytkla, popř. jen nějaký detail, ale nic zásadního. Vyvolává velké emoce – napětí, dojetí, překvapení, šok, vztek, smích. Knihu slupnu jako malinu, jen těžko se mi odkládá. Po dočtení ji mám ještě dlouho v hlavě a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
4 hvězd: Velmi velmi dobrá kniha. Nějaká ta malá vada na kráse, ale nic tak hrozného, co by vyloženě hodně vadilo nebo překáželo. Spíše pár věcí, jejichž zlepšení bych uvítala, a které by celkový dojem ještě vylepšily. Také ve mně vyvolaly některou ze silných emocí, dokázala jsem si vytvořit vztah ke knize, postavám, ději, prostředí. Neřadím je přímo mezi TOP velikány, ale jsou jim v patách. Ráda se k takovým knihám někdy vrátím.
3 hvězd: Příjemné čtení. Nic, co by mě vyloženě nadchlo nebo překvapilo, u čeho bych napětím nedýchala, spíše taková odreágovačka, u které se nemusím moc soustředit. Většinou čtivá, jednoduchá, kratší kniha (ale to není pravidlem).
2 hvězdy: Nic moc. Do čtení se mi moc nechtělo, ale něco mi nedalo, abych to nepřečetla (např. nějaký nepovedený díl jinak dobré série). Převažují vady. Nějaký ten světlý okamžik uprostřed prázdnoty. Véééélmi malá, až nicotná šance na opakované čtení.
1 hvězda: Utrpení. Knihu jsem měla chuť odložit po celou nebo skoro po celou dobu čtení a neudělala jsem to jenom proto, abych mohla napsat recenzi. 😀 Žádné emoce (jen odpor), žádný vztah k postavám, k prostředí…k ničemu. Knihu posílám do pekel. Opakované čtení opravdu nehrozí.
Knihy, které řadím do takové své osobní kategorie nejoblíbenějších knih, by se daly jednoduše poznat podle toho, že je čtu více než jen jednou. Vracím se k nim a chci je mít ve své knihovně. Nemusí to být literární skvosty, které bych hodnotila jen 5 hvězdami. Většinou je mám nostalgicky spojené s dětstvím nebo s nějakou vzpomínkou. Přirovnala bych je k takovému pouličnímu voříškovi, který si získal moje srdce navzdory tomu, že to není žádný čistokrevný výstavní šampion. Prostě jsou to takové srdcovky, které mě nějakým způsobem zasáhly a získaly si mou oblibu. Když se pak s takovou knihou zabalím do deky, přidám k tomu horký čaj, teplé ponožky, déšť nebo zimu za okny, vypnutý mobil a pc, tak takové čtení je pak pošušňání.