RECENZE: Shusterman Neal – Smrtka
Název: Smrtka
Autor: Neal Shusterman
Série: Smrtka – 1. díl
Vydání: YOLI – 2018, ISBN: 978-80-7549-734-5
Počet stran: 384
Štítky: smrt, populační růst, zabíjení, umělá inteligence, korupce
Mé hodnocení: 3/5
Nechat kompletně všechno na světě řídit centrální umělou inteligencí by se možná jednomu mohlo jevit jako značně rizikové. Nicméně vyčlenit mimo její kontrolu a postavit nad zákon skupinu zkorumpovaných lidí, kteří navíc mají právo rozhodovat o čase a způsobu smrti druhých je patrně ještě víc nerozumné. Přesto je to tak. Ocitáme se v dokonalém světě, vážení! Nejsou zde války, kriminalita, nemoci ani přirozená smrt. Technicky vzato tu můžete žít navždy. Pokud si vás ovšem nevybere smrtka k pokosení.
Citra a Rowan si žili své bezstarostné životy, dokud jim je smrtka Faraday neobrátil naruby. Byli vybráni jako učedníci pro řemeslo, které ani jeden z nich nechce dělat. Přesto je ale cech smrtech v tomto postmortálním světě nezbytný, aby omezil populační růst, který se díky absenci chorob a stárnutí stává čím dál větším problémem. A tak se tato mladá dvojice začíná učit různým druhům zabíjení a principům tzv. kosení. Jejich nové postavení by jim mělo přinést řadu privilegií, především výsadu nesmrtelnosti. A přece se o své životy právem obávají. Mnohé smrtky podlehly opojnému pocitu vlastní nadřazenosti a nedotknutelnosti. V jejich středu smrtka Goddard, obávaný pro své brutální krvavé sklizně, si ve svém úřadu přímo libuje. A právě on a jeho stoupenci si k nelibosti Faradaye vybrali nový objekt zájmu – Citru a Rowana.
Neal Shusterman zachází za hranice představivosti. V rychlosti 
nám načrtne pravidla svého postmortálního světa, a pak už jde všechno ráz na ráz. Na bezmála 400 stranách nenajdete hluchého místa. Nikde se nezdržíte dlouho, nikde se nic zbytečně nenatahuje. Jedna akce střídá druhou. Ale i přes toto kvaltování si čtenář dokáže k postavám vytvořit vztah. Pokud máte rádi svižné jednoduché čtení a nevadí vám drastické série zabíjení, je tato kniha pro vás jako stvořená.
Musím říct, že ze začátku mi připadalo hodně bizarní číst o smrtkách, sekáčích a cílených likvidacích. Postupně jsem si ale na tento nepředstavitelný svět zvykla a už jsem obočí nezvedala tak často. Líbilo se mi, jak autor promýšlel, jak by se lidstvo chovalo, kdyby se nemuselo strachovat o život v tak velké míře jako my. Přesto zdá se, že na lidskou chamtivost zkrátka není žádný lék. Závěr knihy je pěkně promyšlený a připravuje si půdu pro následující díl série – Nimbus.
Facebook Comments