Název: Rose pod palbou
Autor: Elizabeth Wein
Série: – (volné pokračování knihy Krycí jméno Verity)
Vydání: CooBoo (2016), ISBN 9788075442093
Počet stran: 328
Štítky: 2. světová válka, nacismus, letectvo, koncentrační tábor
Mé hodnocení: 4/5
Zkoušeli jste někdy nehybně stát hodinu v kuse? Ano? A co 24 hodin? Bez jídla, bez vody, mizerně oblečení v dešti nebo i sněhu, snažíc se přitom podpírat polomrtvé, mrtvé či zmrzačené spoluvězně…
Autorka navazuje na předchozí román Krycí jméno Verity. Opět se setkáváme s Maddie, přestože jen okrajově. V popředí příběhu stojí Rose Justiceová, americká mladá pilotka pomocných leteckých sil ATA, která se při hrdinském pokusu o odklonění německé létací bomby dostane do zajetí nacistů a je převezena do koncentračního tábora Ravensbrück.
Příběh je děsivým svědectvím jejího půlročního pobytu v táboře, poznání hrůzných lékařských zákroků, jichž se nacisté dopustili na tzv. pokusných králících, přiblížení běžné rutiny a soužití vězeňkyň. Bitky o trochu mizerného jídla, nulová hygiena, nulové soukromí, zato maximální strach, zděšení a tisíce různých způsobů mučení a týrání. Nechápu, jak tohle může někdo přežít déle než týden.
Mladá a trošku naivní Rose, milovnice létání a poezie, která z vyprávění o koncentračních táborech nevěřila, že by lidé mohli být schopni dělat něco tak ohavného, se bohužel o této pravdě záhy přesvědčuje na vlastní kůži. Autorka opět využívá podmanivé ich formy, a tak se ocitáme přímo v centru dění těchto zvěrstev. Rose si pomáhá udržet zdravý rozum skládáním básní a vymýšlením různých příběhů, které pak přednáší ostatním vězeňkyním, aby i jejich pozornost na chvíli odvedla od smrti a bolesti.
Asi tak polovinu knihy jsem četla se skleněnýma očima. Příběh je sice fiktivní, ale když víte, že tohle se opravdu takto dělo, tak jakoby to ani fikce nebyla. Člověk se najednou až stydí za malichernosti, kterými se trápí. Malé bolístky jsou jen stínem skutečné bolesti. Obavy jsou jen odrazem skutečného strachu. Nepodstatné trapásky jsou jen výsměchem skutečnému ponížení. Neznáme skutečný hlad, vyčerpání, špínu.
Pokaždé, když čtu o podobných hrůzách, to na mě působí jako by se někde ve mně rozsvítila výstražná kontrolka s nápisem vzbuď se! Sama jsem občas tak trochu jako mladá naivní Rose, která nechtěla uvěřit, že lidé mohou být něčeho takového schopni. I když je příběh smyšlený, nesmíme zapomínat, že toto se skutečně dělo, děje a může dít. Proto jsou tyto knihy tak důležité. Je potřeba si tyto události stále připomínat, protože národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu.
Facebook Comments