Název: Sucho
Autor: Neal Shusterman
Série: –
Vydání: YOLI – 2019, ISBN: 978-80-7617-846-5
Počet stran: 384
Štítky: postapokalyptický svět, katastrofy, voda, smrt, přežití
Mé hodnocení: 4/5
Dovedete si představit, že otočíte vodovodním kohoutkem a nic se nestane? Že prostě jednoho dne vstanete a jste bez vody? A že vodu nemá ani váš soused, ani celá vaše ulice, ani v obchodech, ani v celém státě? A co se stane, když vám vaše vláda slibuje, že dodávky budou obnoveny za pár týdnů? Člověk vydrží bez vody 2-3 dny…
Znáte to, když natrefíte na článek s receptem na nějaký chutný oběd a dostanete hlad? Tak při čtení této knihy mějte rozhodně po ruce sklenici vody. Jinak pocítíte palčivé sucho tzv. Bezvodí ve vyprahlých ústech a popraskaných rtech stejně jako naši průvodci – Allysa a její mladší bratr Garrett, a podivínský soused Kelton, jehož rodina neoblomně razí skautské heslo: buď připravený!
Neal Shusterman je typický tím, že nějakou dobu nechá příběh odvíjet se pozvolna jakoby nic a od určitého šokujícího bodu všechno nabírá na obrátkách a nezastaví se to až do konce. Tak to bylo i v tomto případě. Celý příběh se odehrává v podstatě v průběhu jediného týdne. Tak rychle a tak drasticky se poklidná ulice změní ze spořádaného sousedství na válečnou zónu. Alyssa bude muset vzít situaci do vlastních rukou poté, co byla oddělena v této krizové situaci od rodičů. Když se situace v jejich ulici vyhrotí, vydává se skupinkou dalších zoufalých žíznivců hledat vodu. Alyssa ještě před týdnem rozhodovala max. tak o tom, jestli si úkol do školy napíše dneska nebo zítra a nyní se rozhoduje, jestli zabít nebo nezabít kvůli doušku vody.
Díky této knize jsem měla pořád chuť začít si někde stavět své zásobené místo poslední záchrany. Protože si najednou uvědomíte, jak velmi se spoléháme na to, že se o nás naše země, vláda, úřady postarají, a jak velmi nebezpečná tato iluze je. Když přijde krize, zachráněni budou ti, co na to budou mít peníze, anebo ti, co na to budou připraveni a zachrání se sami.
I když jsem se vždy snažila vodou neplýtvat, tak posledních pár let, kdy se více mluví o klimatických změnách a také více pociťujeme následky globálního oteplování a slýcháme o tom, že vody není dostatek, se mi potřeba šetřit vodou čím dál více potvrzuje. Ale po dočtení této knihy si na to vzpomenu při každém otočení kohoutku.
My lidé máme tendenci důležité věci odkládat. Raději se budeme dokola zaobírat naprosto zbytečnými činnostmi, které si před sebou obhájíme jako nezbytné či související, než abychom udělali to opravdu důležité. Raději odvedeme pozornost na jiný problém, než řešili ten skutečný průšvih. Děláme to jako jednotlivci, a děláme to i jako civilizace. Bojím se, abychom se jednou my, nebo ti, co přijdou po nás, nestali postavami z této knihy.
Facebook Comments