Někdy se všechny naše pochyby, obavy a nejistoty na nás tak nabalí, až si říkáme: „Kéž bych mohl být někým jiným.“ Až příliš často si sami o sobě myslíme, že někdo nebo spíš všichni okolo jsou lepší než my sami. Přitom opomíjíme fakt, že ostatní mají úplně tytéž obavy a myšlenky jako my.
Není to trochu legrační? Díváme se na lidi kolem nás, závidíme, jak skvěle vypadají, jak jsou inteligentní, vtipní a neodolatelně společenští, a rádi bychom si to s nimi vyměnili, zatímco oni třeba stejně smýšlí o nás! Trpíme nízkým sebevědomím, nedostatkem sebedůvěry a zároveň ztrátou naděje ve změnu, protože jsme polapeni v tichém zoufalství.
Sebepřijetí
V jedné z písní Whitney Houston se zpívá „Naučit se milovat sebe sama je ta největší láska ze všech“. Je na tom hodně pravdy. Abyste mohli milovat druhé, musíte nejdřív milovat sami sebe. Nemůžete dát to, co nemáte.
Přestaňme sami sebe shazovat. Přestaňme se považovat za méněcenné a podřadné. Přestaňme si říkat, že nejsme tak úžasní, chytří, hezcí a vtipní jako ostatní. A neopakujme si pořád dokola ty hloupé fráze: Kdybych jen byl/a společenštější.. Kdybych jen byl/a štíhlejší.. Kdybych tak měl/a více peněz.. Kdyby, kdyby, kdyby. Musíme se přestat porovnávat s ostatními jen proto, abychom našli 10 dalších důvodů proč jim něco závidět. Bezvýhradné přijetí sebe sama je prvním krokem k osobnímu růstu.
Jděte příkladem
Namísto popichování ostatních tím, co by na sobě měli zlepšit a poukazováním na jejich nedostatky, se zkuste raději zaměřit sami na sebe. Inspirujte je svým vlastním příkladem. Sebezlepšování z nás dělá moudřejší a zralejší osobnosti, čímž motivujeme naše okolí k tomu, aby nás následovali.
Každý máme slabiny. Nikdo není bezchybný. Přesto si přejeme mít lepší věci, vlastnosti, postavu. Ale život nemusí být perfektní k tomu, abyste se cítili šťastní sami se sebou. Sebezlepšování a sebeláska přece neznamenají, že budeme křičet na celý svět, jak dokonalí a neodolatelní jsme. Je to pocit vnitřní spokojenosti, štěstí a přijetí sebe sama.
Facebook Comments