5 obdivuhodných vlastností Forresta Gumpa

Nevím jak a kdy se z toho stala pro mě jakási tradice, ale na nový rok se vždy dívám na film Forrest Gump. Není divu – přelom roku je vždy časem hodnocení a přemítání o nových začátcích, kdy jsme zpravidla plní odhodlání a motivace. A je až s podivem, jak si právě z tohoto pomalejšího chlapíka vždycky chci vzít příklad a připomenout si (alespoň pro mě) ty nejcennější hodnoty a vlastnosti.

Jednoduchost a pokora

Taky vám v hlavě často bzučí, co musíte všechno udělat, zařídit, na co nesmíte zapomenout, komu zavolat a co domluvit? Zkrátka každodenní stres. Proto mi místy Forrestova zaostalost připadala být spíše výhodou – nedělá si starosti o tom, čím se bude živit, co si o něm druzí myslí, netrápí ho společenský status, co má na sobě, jestli vlastní luxusní majetek, jestli se veze autem, autobusem nebo jde po svých.

My máme tendenci všechno analyzovat – opravdu chci jít na tuhle školu? Na jakou práci se hodím nejlépe? Je tahle kariéra dostatečně prestižní? Co z toho budu mít? Často takovým nekonečným analyzováním a hledáním toho pravého životního cíle ztratíme víc času, než kdybychom se jako Forrest pustili do první nabízené příležitosti, byť se nám může jevit zprvu podivně.

„Máma vždycky říkala, že člověk má mít jen tolik, kolik potřebuje, a zbytek je jen na vychloubání.“ Tohle je pro dnešní dobu trefná věta. Samozřejmě tím nemyslím, že bychom měli žít o chlebu a vodě, ale spíš mám na mysli enormní konzumní životní styl. Vždyť kdo (a nemusel by to být ani milionář) by obyčejné tenisky označil za ten nejkrásnější dárek, který mohl dostat? Občas se tak rozhlížím a vidím tu spoustu věcí, které ani nepotřebujeme, a napadá mě, že vlastně k životu toho stačí přece málo.

Oč bychom se cítili uvolněněji, kdyby nás přestaly tížit všechny naše obavy o to, co by se mohlo nebo nemohlo stát, a naše nepodstatné tužby po lepším postavení a lepším majetku. Když to hodně zjednoduším – pokud mi neprší do postele a nekručí v žaludku, mám se přece dobře, no ne?

Soustředění

Z toho také vyplývá další výhoda – absolutní soustředění na to, co zrovna dělá. Pamatujete si tu scénu, jak v armádě sestavuje tu pušku? Ostatní kolem si povídali a dávali si na čas. Pro Forresta jako by neexistovalo nic okolo, jen tento jeden úkol. IQ 75 mu sice neumožňovalo zrovna velký multitasking, ale naopak díky své jednoduchosti nepřemýšlel nad volovinama – řekli mu, co má udělat, a tak to bez zbytečných okolků udělal.

Kolik úžasných věcí bychom byli schopni vytvořit, kdybychom jen dokázali přestat s prokrastinací a výmluvami? Často nedosahujeme takových výsledků, jakých chceme ne proto, že bychom nevěděli, co je potřeba udělat, abychom jich dosáhli, ale proto, že nás množství úkolů odradí. Kéž bychom zkrátka mohli vypnout tyto myšlenkové pochody a soustředit se jako Forrest jen na to, co je potřeba zrovna udělat a provést to důkladně a pečlivě. On zkrátka ať už dělal v životě cokoli, dělal to s absolutním nasazením a soustředěním. Ať už to bylo sekání trávy, lov krevet, ping-pong, nebo čištění podlahy zubním kartáčkem.

Radost z maličkostí

Ať už seděl celý promočený deštěm někde v zablácené díře ve Vietnamu, lehával v rybářské síti na lodi nebo se trmácel pouští, vždy uměl ocenit krásu přírody, užíval si přítomný okamžik a myslel na své milované. Místo osobního setkání s prezidentem ho víc nadchne občerstvení. Místo medaile za hrdinství je víc nadšený ze zmrzliny ve vojenské nemocnici. Stráví dva roky běháním jen proto, že se mu prostě chce. Jeho mentální jednoduchost mu zkrátka umožňovala vidět krásu obyčejných a jednoduchých věcí. Není přece důležité, jestli jdu na hory v obyčejných pohorkách nebo ve značkových za tisíce. Záleží jen na tom, že jdu.

Nestěžoval si a nekritizoval

Mnohakilometrové pochody v plné polní ve Vietnamu bral jako příjemné procházky přírodou. Tehdejší rasová rozpolcenost a netolerance se ho netýkala. Nekritizoval, nepomlouval, nenadával. Bez remcání snášel všechna příkoří.

Kritika, nespokojenost, neustálé stížnosti na cokoli, to vše jsou jen negativní projevy, ze kterých nejenže nepochází nic dobrého, ale navíc nám ještě škodí. Zatemňují naše oči a zatvrzují naše srdce. Zabíjí naše štěstí, protože vidíme svět studený, nespravedlivý, chabý.

Oddanost

„Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska.“ Ikonická věta tohoto filmu. Pro své milované byl ochoten udělat cokoli. Chránil je a riskoval pro ně život. Pomáhal. Dělil se spravedlivým dílem. Naslouchal jim. Když Wesley praštil Jenny, Forrest se na něj bez prodlení vrhnul. Když se dozvěděl, že jeho máma je nemocná, skočil přes palubu do vody a co nejrychleji pospíchal, aby byl u ní. Když se Bubba ztratil v jungli, Forrest ho běžel hledat. Když mu Jenny řekla, že umírá, vzal ji k sobě domů a staral se o ni až do konce. Za každých okolností byl loajální a věrný přítel. Kéž by každý z nás mohl mít takového přítele a na oplátku byl sám druhému takovým přítelem. Pak je totiž cesta životem mnohem veselejší. Ať už máme IQ 75 nebo 175.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest