RECENZE: Barbara Erskine – Spáčův hrad

 

Název: Spáčův hrad
Autor: Barbara Erskine
Série:
Vydání: Brána (2017), ISBN 978-80-7243-889-1, poprvé vydáno celosvětově v roce 2016
Počet stran: 456
Štítky: anglie, duchové, ezoterika, sny

Na pomezí velšsko-anglické hranice stojí po mnoho staletí starý dům, ve kterém se snoubí dávná minulost s přítomností. V jeho zdech stále zní ozvěna osudů dřívějších majitelů, a proto se mu přezdívá Spáčův hrad.

Hlavní hrdinkou je ovdovělá Andy, které její kamarádka odjíždějící na rok do Austrálie přenechává svůj dům v horách jako útočiště pro překonání smutku nad ztrátou milovaného muže a úkryt před jeho dřívější zhrzenou a psychopatickou manželkou Rhonou.

Spáčův hrad a jeho okolí Andy uchvátí svou nespoutaností a majestátností, až má pocit, že by zde opravdu mohla v klidu a tichu pracovat a nabrat novou životní sílu. Andy je malířka na volné noze, vždy měla vztah k tajemnu, ezoterice a duchům. Neděsilo jí to, ale fascinovalo. Brzy jí dům ve snech zavede do své minulosti. Jejím prostřednictvím se dostáváme do 15. století a poznáváme mladou Catrin, dceru vyhledávaného barda a věštce, který přes rok cestoval od jednoho panského a šlechtického sídla k druhému, hrál, zpíval a věštil budoucnost. Čím však byl starší, tím více ho cestování zmáhalo, a neblaze se na něm také podepisovaly jeho věštecké schopnosti. Začal být podrážděný, a to i na svou dceru. Catrin totiž vykazovala nadání na stejné schopnosti, kterých si cenil u sebe – hru na harfu, skládání písní a veršů, dokonce i věštění. Z žárlivosti a ve své nekonečné sobeckosti odhání všechny dceřiny nápadníky, protože ji chce mít jen pro sebe, aby se o něj starala.

Mezi Catrin a Andy se prostřednictvím Spáčova hradu vytváří jakési spojení. Tak jako se čím dál více prohlubuje historická dějová linka, tak se i Andy v současnosti víc a víc zajímá o Spáčův hrad, jeho dřívější majitele a tajemnou sílu, která ho obestírá. Postupně zjišťuje, že toto zvláštní propojení, které pro ni je tak zajímavé, může být v jistém směru i nebezpečné. A jakoby to nestačilo, vrásky jí začne přidávat i její bývalá sokyně Rhona, která se nehodlá jen tak smířit s jejím útěkem do neznámého úkrytu.

Musím přiznat, že mě více bavila současná dějová linie, nejspíš proto, že opuštěná horská krajina, v mlze tonoucí stráně a lesy, milé městečko Hay se svými obchůdky, kavárničkami a přívětivými obyvateli, to vše bylo prodchnuto tak neskutečnou atmosférou poklidu a prostosti až to bralo dech.

S Barbarou Erskinovou jsem se setkala poprvé a její styl mi docela sedí. Knihu jsem dostala k narozeninám, takže to byl výběr naslepo. Nová pro mě byla také tématika snů a duchařiny. Připadala jsem si trošku jako zatvrzelý realista na schůzi ezoteriků. Nicméně mi tajuplný letitý dům na pomezí velšsko-anglické hranice učaroval, jakož i drsná velšská krajina lesů, řek a údolí. Celkově tedy přes drobnou rozpačitost někoho, kdo obvykle čte poněkud jinou sortu knih, hodnotím příběh jako osvěžující změnu a zajímavý zážitek. A je dost dobře možné, že v budoucnu sáhnu po některé z dalších knih B. Erskinové.

Další recenze knih ZDE

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest