Název: Nimbus
Autor: Neal Shusterman
Série: Smrtka – 2. díl
Vydání: YOLI – 2019, ISBN: 978-80-7617-359-0
Počet stran: 440
Štítky: smrt, populační růst, zabíjení, umělá inteligence, korupce
Mé hodnocení: 5/5
Tak tohle teda byla jízda! Pokud jste četli mou recenzi na první díl Smrtka, víte, že jsem byla zpočátku z tohoto nového světa trošku rozpačitá. Teď už jsem ale na smrtky, sekáče, a brutální cech smrtek byla zvyklá, a možná právě to také přispělo k mému celkovému nadšení z tohoto dílu – Nimbus.
Na konci jedničky se cesty Rowana a Citry rozešly. Každý se vydal jiným směrem. Z Citry je nyní plnohodnotná smrtka, z Rowena se stala jakási levá ruka boží – trestající Lucifer pronásledující bezcitné a zkorumpované srmtky. Seznamujeme se ale také s další ústřední postavou – Greyson Tolliver – mladý, čestný chlapec, který toužil zasvětit svůj život službě Nimbovi, kterého miloval, protože mu prakticky nahradil jeho lhostejné rodiče.
Nimbus – ultra namakaná umělá inteligence, starající se o celou planetu – doslova o všechny potřeby země, lidí i zvířat – od rozbitého světla, přes výchovu dětí až po vytváření umělých ostrovů – za vším hledej Nimbus. Jediné, co je mimo jeho správu je cech smrtek. A také to podle toho vypadá – rozpínající se politická třenice mezi tzv. „novým řádem“ a „starou gardou“. Má se kosit omezeně a humánně nebo libovolně a jakkoli brutálním způsobem?
Shusterman nezdržuje. Jde rovnou k věci, jednotlivé kapitoly jsou krátké a nabité akcí, takže děj odsýpá hrozně rychle. Nepředvídatelnost děje je příjemně dráždivá a nedovolí vám knihu odložit. Je to zvláštní kombinace rychlé akce a přemýšlivých pasáží, které ale nejsou nudné a hltáte je stejně jako nabitý děj.
Naprosto žeru Nimbovy úvodníky před každou kapitolou. Po přečtení knihy jsem si je všechny znovu přečetla. Vždycky jsem se moc těšila na Nimbovo filozofování o světě a lidech. Málem byste ho chtěli obejmout a politovat ho jak to má s námi lidmi těžké. A naprosto chápete, jak hrozně ho musí svrbět prsty (kdyby nějaké měl) z toho, že nemůže zasáhnout a zabránit zlomyslnostem a pletichářství.
Prakticky v celé knize nenajdete hluchého místa. A ten konec! Panebože ten konec je naprosto brilantní! Málokdy skládám takové poklony, ale kniha o 440 stránkách, kterou jsem zkrátka nedokázala odložit (díky bohu, že byla zrovna sobota), která mi způsobila totální manikúru a hlavně, od které jsem takový úžasný vývoj ani neočekávala, si všechny tyto poklony doopravdy zaslouží.
Takže pokud se vám Smrtka líbila, asi vás nemusím pobízet k přečtení Nimba. Ale pokud jste byli z prvního dílu malinko rozpačití jako já, a s přečtením dvojky trochu váháte, běžte do toho! Budete nadšeni.
Facebook Comments