RECENZE: Ryan Anthony – Píseň krve

Název: Píseň krve
Autor: Anthony Ryan
Série: Stín krkavce – 1. díl
Vydání: Host (2014), ISBN 978-80-7491-173-6
Počet stran: 624
Štítky: fantasy, magie, válka, výcvik, řád

Už to bude nějaký ten rok, dva, kdy jsem s podobným zápalem a nadšením hltala nějakou novou fantasy. Připomnělo mi to Tetovaného od Petera V. Bretta, snad i proto, že oba tito autoři nás dokázali ohromit hned svojí prvotinou. Také Píseň krve začíná výcvikem mladého Vélina v brzkém věku 11 let. Jeho otec jej po smrti své ženy, Vélinovy matky, zanechal před branami kláštera 6. řádu, aby se podrobil tvrdému výcviku a stal se bratrem sloužícím v boji za obranu Víry. Řádoví bratři i mistři si brzy uvědomí, že Vélin al Sorna, syn slavného Pána bitev, je předurčen k velký skutkům.

Příběh vlastně vypráví sám Vélin jistému kronikáři při plavbě na svou vlastní popravu. Prostřednictvím jeho vzpomínek se tedy dozvídáme, co vedlo až k tomuto okamžiku. A vyprávění začíná právě oním dnem, kdy mladý Vélin stál poprvé před branou svého nového domova a díval se za odjíždějícím otcem.

Autor věnuje Vélinovu výcviku hodně prostoru. Nudit se ale určitě nebudete. Člověk by si mohl myslet, že takových knih, kde hlavní hrdina musel projít krutým a tvrdým výcvikem, už bylo spousta a nemohou už přinést nic nového. Opak je však pravdou a já se první polovinu dokázala od knihy odpoutat jen velmi velmi těžko. Náročný život v řádu, bratrství a zkoušky party hlavního hrdiny mě však natolik učarovaly, až mi přišlo líto, když jejich výcvik skončil a byly jim přiděleny jejich první skutečné úkoly.

V druhé plovině knihy se tak vydáváme do světa na různá Vélinova působiště. Čekají nás šarvátky i velké bitvy, intriky a vrtochy mocných, do jejichž spletitých sítí budou naši přátelé polapeni. Cestou budeme postupně odhalovat tajemství Písně krve, kterou je Vélin Al Sorna obdařen. Ani Vélin sám jí zatím plně nerozumí, ale začíná si uvědomovat, že naučit se ji ovládat bude pro něj mnohem důležitější, než si původně myslel.

Svět, který nám je předkládán, je pečlivě vystavěn, má svou historii, víru, národy a tradice. Magie se zde oproti většině fantasy objevuje poskrovnu. Podobně jako ve Hře o trůny máte pocit, že čtete spíš nějaký drsný středověký román a sem tam se objeví nějaká ta magie nebo bájný tvor. Možná nás ji ale v příštích dílech čeká více, protože autor ponechal závěr s poměrně dramatickým magickým rozuzlením otevřený dalšímu pokračování své trilogie – tentokrát s názvem Pán věže.

Facebook Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Pin It on Pinterest